A Ben Eden Project
LIFEBOOK
16 of the oldest Czech Jews and their life stories
Ruth Kleinová
* April 6, 1909
“On the deathmarch, we were spending the night in a barn, packed as tight as sardines in a can. Around midnight I heard Anka cry out in pain. I crawled to her on all four across the sleeping girls. “What now?” I wondered when I got to her. The barn was pitch black, I couldn’t even see my hands. But I had to act. Using threats I pried a bottle of vodka from someone and washed my hands. Somehow a pair of rusty scissors surfaced, a blanket, then one girl took off her shirt and gave it to us. By dawn, I told Anka to start pressing. Once, and I could see the head. Twice, and.. I grabbed the baby by its armpits and pulled it out. We had no water so we just wiped the little boy off and wrapped it in the shirt. I kissed him and handed him to Anka. We were both crying. Little Tomas – that’s the name we gave him on the spot – is a grandfather himself, in America.” |
„Jednu noc na pochodu smrti jsme nocovaly ve stodole, namačkané jako sardinky. Kolem půlnoci mě probudily Ančiny steny. Vypravila jsem se k ní po čtyřech přes kousající a škrábající holky. „Co teď?“, řekla jsem si, když jsem k ní dolezla. Byla taková tma, že jsem neviděla ani své ruce. Něco se ale udělat muselo. Od jedné holky jsem výhružkami dostala láhev vodky. Pak se objevily rezavé nůžky a další z děvčat nám přinesla deku. Dokonce si sundala košili a také nám ji dala. Když začlo svítat, řekla jsem Ance, ať začne tlačit. Zatlačila jednou a už jsem viděla hlavičku. Podruhé a.. chytla jsem dítě pod ramínkama a vytáhla je ven. Mimino nebylo kde umýt, tak jsme ho pěkně utřely a zabalily do košile, kterou jsme dostaly. Dala jsem mu pusu a předala ho Ance. Oběma nám tekly slzy. A malý Tomáš – jak jsme ho tenkrát pojmenovaly – je teď už dědečkem, žije v Americe.“ |
Photos and Texts ©2002 Ben Eden, All Rights Reserved.