A Ben Eden Project
LIFEBOOK
16 of the oldest Czech Jews and their life stories
Leopoldina Natanová
* December 28, 1926
“I was only sixteen and I was employed in the Terezín Ghetto self-administration as a runner. On an errand, I saw the much talked-about Swiss Red Cross delegation. They were being shown around by the cream of the local SS. I started running past them really fast. As I was passing Heindel, one of the SS-men, I pushed him with my elbow, as if by accident. I turned around and saw him just stare back at me, without a word. My mother then scolded me severely for this and she was right. But I was very proud of what I did. After the liberation, I returned home to Vienna. Among the things I recovered were my late mother’s clothes. I started wearing them and never bothered to remove the yellow star they bore. “Why don’t you take it off?”, people asked. “It’s them who should be ashamed, not me,” I retorted” |
„Bylo mi teprve šestnáct a v Terezíně jsem dostala práci jako poslíček. Jednou jsem na cestě zahlédla dlouho očekávanou delegaci Švýcarského červeného kříže. Komisi prováděli esesáčtí pohlaváři. Rozběhla jsem se jejich směrem a nabrala rychlost. Když jsem míjela Heindela, jednoho z esesáků, vrazila jsem do něj loktem, jakoby nechtěně. Když jsem se otočila, on se na mě jenom díval a neřekl ani slovo. Maminka mi pak vynadala a měla pravdu. Já ale přesto byla na svůj skutek pyšná. Po osvobození jsem se vrátila domů do Vídně. Mezi věcmi, které se zachránily, byly i šaty po mamince. Začala jsem je nosit a ani mě nenapadlo z nich párat hvězdu. „Proč to nesundáš?“, ptali se mě často. A já na to: „Já se za nic stydět nemusím, ať se styděj oni.“ |
Photos and Texts ©2002 Ben Eden, All Rights Reserved.