A Ben Eden Project
LIFEBOOK
16 of the oldest Czech Jews and their life stories
Šarlota Veselá
* November 10, 1920
“Our whole family was sent to Auschwitz together. Through the cracks in the cattle car, I saw scores of slow-moving people in striped clothes, with no hair, in miserable shape. Some of them, as they saw the train, started lifting both arms upwards. I thought this was some kind of a lunatic asylum. The day after our arrival, my two sisters and I started asking around about where our parents were. “There, up there are your parents,” one of the prisoners, a Polish girl, told me, and pointed her arms to the sky. We stuck together. The three of us slept in the same bunk and watched out for each other. Anicka, the oldest, worked as a helper in the kitchen. She wore a long overcoat and into it she had sewn secret pockets. Every evening she brought me and my sister Rose a potato or two. She was daily risking her life to feed the two of us. We all survived.” |
„Přijeli jsme do Osvětimi s celou rodinou. Skrze škvíry ve vagónu jsem viděla skupinky pomalu se pohybujících lidí v pruhovaném oblečení, bez vlasů, v zuboženém stavu. Když si všimli vlaku, někteří ukazovali rukama směrem nahoru. Myslela jsem si, že jsme přijeli do nějakého blázince. Den po příjezdu jsme se – byly jsme tři sestry – začaly vyptávat po našich rodičích. „Tam máš rodiče, tam..,“ řekla mi nakonec jedna holka z Polska, spoluvězeňkyně , a ukazovala přitom rukama nahoru na oblohu. Držely jsme spolu. Spaly jsme všechny tři vedle sebe na jedné posteli a dávaly jsme jedna na druhou pozor, jak jen to bylo možné. Anička, nejstarší, vypomáhala v kuchyni a chodila pro brambory. Všila si tajné kapsičky do svého dlouhého kabátu a každý večer nosila mě a sestře Růže nějaký ten brambor. Denně tím riskovala život! Přežily jsme všechny.“ |
Photos and Texts ©2002 Ben Eden, All Rights Reserved.