A Ben Eden Project
LIFEBOOK
16 of the oldest Czech Jews and their life stories
Vlastimila Zingerová
* August 16, 1908
“I met my first husband, Otto Weiss, in an outdoor swimming pool in Prague. He was a salesman, a trader in hops, and something of a good looker. Otto was a Jew yet felt Czech above all. The fact that I was a “shikse,” not Jewish, wasn’t an issue. We didn’t have any children, the times just didn’t feel secure enough. When the Germans came, they got worse. Otto lost his job, fortunately I kept mine at one of Prague’s best tailors – Mrs. Bata, Tomas Bata’s wife, was among my customers. By the time I had to saw the stars on all of my husband’s coats and jackets, people were advising me to divorce him, to do the smart thing: “Divorce with a Jew is just a formality,” someone told me. I loved my husband and did nothing. Otto had to go to Terezín for several weeks, then the war ended. After he died in the fifties, I married Desider Zinger, a Jewish doctor. Quite a coincidence, I realize..” |
Se svým prvním manželem, Ottou Weissem, jsem se seznámila na plovárně v Praze. Byl obchodníkem, prodával chmel, hodně cestoval a byl to fešák. Otto byl Žid, ale cítil se být především Čechem. To, že já jsem byla „šikze“ a ne Židovka, nehrálo roli. Neměli jsme děti, prostě na to nebyla doba. Když nás obsadili Němci, vše se ještě zhoršilo. Otto přišel o práci. Naštěstí jsem si udržela tu svoji, prodávala jsem v salonu Podolská na Národní třídě. Oblékala se u nás například paní Baťová, žena Tomáše Baťi. Musela jsem manželovi našít hvězdy na všechny kabáty a saka. Lidé mi občas radili, abych byla rozumná a nechala se rozvést: „Rozvodové řízení s Židem je jen formalita,“ řekl mi tenkrát někdo. Manžela jsem milovala a tak jsem to neudělala. Otto musel na pár týdnů do Terezína, pak válka skončila. Když v padesátých letech zemřel, provdala jsem se znovu za Desidera Zingera, také Žida. Souhra náhod, nejspíš..“ |
Photos and Texts ©2002 Ben Eden, All Rights Reserved.